V současném západním světě, kde dotace a přerozdělovací mechanismy vládnou, se jedná o podstatnou otázku. Jsou dotace automaticky zlo? Jsou automaticky dobro? Nebo je pravda, jak to tak bývá, někde uprostřed?

Také vám občas chodí spamy ve formě milostného dopisu přeloženého automatickým překladačem?

V současném světě slev mi, zdá se, něco uniká

Ačkoliv to tak tady nevypadá, pořád jsem naživu…

Když se sen zdá už už nadosah, a pak se ukáže být sebeklamem, svět ztratí význam. Otázka „co dál?“ víří všude kolem v tanci k zešílení a znemožňuje vidět možné odpovědi budíc dojem, že žádné neexistují.

Kyvadlo hodin dál neúprosně odpočítává, ale ručičky stojí. Plynoucí čas se stává jediným prázdným okamžikem beze smyslu. Den zešedne, ani ranní slunce mu nedokáže vrátit barvy, od noci ho děli jen nepatrná změna jasu.

Mysl se topí v lepkavém blátě zoufalství a hledá nový sen, kterého by se mohla chytit. Ale realita všedních dní nové sny nepřináší a na sebeklamy už není síla.

Kde vzít kouzelné vodovky? Jak znovu roztočit ručičky hodin?